Renesanční komedie Mandragora Niccola Macchiavelliho byla šestou premiérou Činoherního klubu v prvním roce jeho existence a první divadelní režií Jiřího Menzela. Poprvé se hrála v prosinci 1965 a na repertoáru se udržela devět let. A nebýt nuceného odchodu Jiřího Hrzána z divadla, hrála by se jistě déle. Byla gejzírem životní energie a radosti. Procestovala bezmála polovinu Evropy a při jednom zájezdě byla také ve Stockholmu roku 1971 zaznamenána Švédskou televizí. Ovšem nikoli na divadle, ale v televizním studiu. Tehdy byl takový zvyk a bylo to také dáno možnostmi techniky. Jiří Menzel vzpomíná, jak byli švédští kameramani nesví, protože jen obtížně dokázali udržet krok s tempem herecké akce a gagů a prosili, jestli by herci nemohli trochu zvolnit. A i když nakonec trochu zvolnit museli proti tomu, jak hráli představení před lidmi, je Mandragora unikátním dokumentem z počáteční éry Činoherního klubu a jediným celým představením, které bylo z té doby zaznamenáno.

Film měl premiéru: 1. 1. 1971